Obec Trnávka - 680 let
sem přicházeli předkové ke křtinám, konfirmacím, svatbám... - Gustav Adolf Molnár v Trnávce působil jako výpomoc od r. 1908 a v r. 1910 byl zde instalován 17. dubna na duchovního správce sboru. V této funkci vytrval až do svého penzionování v r. 1958. V Trnávce však žil až do své smrti 1972. Lze říci, že G.A.Molnár předal svým  životem, slovem a dílem odkaz, kterým ovlivnil život náboženské společnosti. Ve své práci přiblížil myšlenky náboženských myslitelů, vhodně a srozumitelně vystihl jejich podstatu. Jeho dějepisné práce podávají náhled na církevní vývoj  na našem území.
středobod vesnické kultury a lidského setkávání... - .Jelikož byla Trnávka místem stálého kacířství, postavil hrabě z Paaru, vlastník Zdechovic, v r. 1750 na návsi sochu sv. Tadeáše, patrona práce mezi kacíři. . R.1739 působil v kraji pověstný jezuita Koniáš a zabavil 100 knih.V té době nejznámější vyšetřovaný pro kacířství byl Matěj Říha, rychtář z Trnávky. Jména  kacířů  před tolerancí : Pěkný; Leksa; Hrubeš; Rambousek; Moravec; Říha; Svoboda; Bína aj., nás potkávají v době tolerance v obou zdechovických sborech v Trnávce i ve Chvaleticích a žijí v kraji i sborech dodnes.
chvála Pánu Bohu... - Lutherova slova: „Jakou sílu, vlastnost a ctnost má modlitba, bojím se, že dostatečně nevypátráme, neboť jak prostě a jednoduše modlitba zní, tak je hluboká, bohatá a široká, že nikdo jí nemůže probádati“. Člověk má ve svém nitru nekonečný svět a v něm žije a působí věčný Bůh. Aby v tomto vnitřním světě člověk zdomácněl, musí se oprostit od ruchu vnějšího světa a uchýlit se v samotu. Jen v samotě se člověk může modlit. Samota je „matkou modlitby“.
památník TGM - V desátém výročí vzniku republiky byl postaven na prostranství vedle kostela památník osvobození.
Nový chrám byl dostavěn za dva roky a vysvěcen opět na svátek na nebe vstoupení Páně , dne 22. května 1884. Dva zvony byly opatřeny hned při stavbě kostela, Třetí zvon až r. 1898 k panovnickému jubileu dostal kostel darem od obce Trnávky, později byl pojmenován na „zvon svobody“. Ocelové zvony jsou z Bochumu ve Vestfálsku. Kostel byl opatřen  věžními hodinami, též věnovanými obcí Trnávkou.
Fara - V roce 1925 G. A Molnár dal přestavit hospodářské stavení, které přiléhalo k faře, na Husovu síň, která sloužila k pobožnostem, schůzím, k výuce nedělní školy a k jiným sborovým společenským událostem. Tentýž rok byla provedena i rekonstrukce celé fary.
obecní škola - výměna oken se namouduši  nepovedla:-( - . Pomocí obce byla vystavěna r.1889 nová školní budova, stará spolu s jinými budovami v r. 1887 podlehla požáru, aniž byla pojištěna.Církevní škola trvala v Trnávce do r.1894, kdy byla přeměněna na školu veřejnou.Školní budova byla obci pronajata k účelům školy veřejné až do r. 1910, kdy byla obci prodána za 5000 zl, kterými byl založen školní fond, pro potřeby školy , tedy i plat učitele.
konfirmační foto mé maminky - dívka vpravo - Její konfirmační žalm :  Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebudu se báti zlého, neboť ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje...
a její oblíbená píseň od G.A.Molnára:  V tvé síle, Pane Bože můj, všem bouřím vzdoruji a mořem času v přístav tvůj bezpečně dopluji ...
a domov mého dětství... - Cestička k domovu známě se vine, hezčí je, krásnější než všecky jiné.
Douška a šalvěje kolem ní voní, nikde se nechodí tak jako po ní.
A kdybych ve světě bůhvíkam zašel, tu cestu k domovu vždycky bych našel.
A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval!                           K.V.Rais
na tyto lavice a faráře G.A.Molnára vzpomínal i profesor Zdeněk Matějček - rodák z Kladrub - Osobu G.A.Molnára , jak byla vnímána očima chlapce, vystihuje vzpomínka Zdeňka Matějčka :
 „Vyučovat náboženství do Kladrub chodil pan farář Gustav Adolf Molnár z Trnávky. Postavy byl mohutné, do široka rozložené, chodil pomalu a vážně. Někdy se svezl kočárem. Ale nebylo to  pravidlo, pravidelnou dopravní službu měl zajištěnu jenom kladrubský pan děkan. Po náboženství se pan farář vždycky zastavil u našeho dědečka a probrali spolu otázky politické i jiné. Pokud jsem se k tomu nachomejtl, musím přiznat, že mě to bavilo víc, než výklady v hodině náboženství. V kruzích církevních byl pan farář osobou významnou, nadání básnického. Složil mnoho písní, z nichž některé jsme se při náboženství učili zpívat ( já ovšem marně).Dodnes patří k písňovému repertoáru evangelických  bohoslužeb a kdykoliv se s nimi setkám, postava našeho pana faráře se neomylně vynoří z paměti.“ „Mezi jiným , byl to on , kdo upozornil rodiče, že kulhám...
a vypráví, jak knížka vznikala... - Poslední třetina 19. století. Co o ní víme? Co víme o těch, kteří se v té době narodili a vydávali se na svou životní pouť? Drtivá většina z nich žila na venkově. Jaký byl jejich každodenní život? Jak si vydělávali na svůj chléb vezdejší? Čím se bavili, co je rmoutilo, na co se těšili...
v Trnávce je po sametu zase krásně! - Domove, domove drahý a jediný, nejdražší, nejsladší nad světa končiny.          J.V. Sládek
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
Album zobrazuje pouze fotky a videa ( z ). - zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

Obec Trnávka - 680 let

Popis

680 let obce slavili rodáci v Trnávce
I svatý Petr byl v sobotu 4. května vlídný - přestalo pršet a chvílemi se na obloze objevilo i sluníčko. Zastupitelé a patrioti připravili důstojné oslavy. Rodáci mohli zhlédnout výstavu historických dokumentů v budově bývalé školy, navštívit opravený kostel a vyslechnout si báječný koncert místního pěveckého sboru pod vedením Jitky Štěpánkové. A veselice pod širým nebem V Ráji potěšila malé i velké. Vzácným hostem byla rodačka Jana Klimečková - autorka knížky Chlebani. S nostalgií vzpomínala na krásné dětství u babičky v Trnávce a svým čtenářům poutavě vyprávěla o úsilí, které předcházelo zrodu tohoto románu. Na podpis knihy, kterou v obci vlastní snad každá rodina, se stála fronta - jako kdysi v knihkupectvích.
Setkání po letech byla radostná i dojemná, a dokonce obnovila některá dětská přátelství - mailové adresy už mám v diáři:-) Mám v Trnávce pevné kořeny – bez nich je život určitě mnohem těžší. Mám se kam vracet, kam chodit pro radu, pomoc, vzpomínky. I má cesta zde jednou skončí…
Z historie obce: Díky blízkosti obchodní cesty i dostatku ryb a proutí nabízela zdejší oblast ideální podmínky pro život. Ačkoli se v písemných pramenech nejstarší zpráva dochovala až z roku 1333, je zřejmé, že osidlování území začalo již v 10. století našeho letopočtu.
Původní jméno obce bylo Tyrnov, později pak Trnová a od 2. poloviny 16. století se ustálilo na nynějším Trnávka. Tento název zřejmě souvisí s velkým množstvím trnových keřů v okolí.
V Trnávce a v blízkém okolí přežívali tajní evangelíci. Scházeli se ve sklepení původní tvrze v Telčicích. K augsburskému vyznání se veřejně přihlásili v roce 1782. K bohoslužbám jim zpočátku sloužila obyčejná stodola, poté byla postavena roku 1783 dřevěná modlitebna, snad první v českých zemích. Za deset let se stavěla modlitebna kamenná. První bohoslužby se v ní konaly v květnu 1797. Po ukončení tolerančních omezení začali trnávečtí r. 1882 stavět modlitebnu třetí, tentokrát kamenný novorenesanční kostel s věží. Kostel byl slavnostně otevřen 22. května 1884.
Původně byla v kostele umístěna socha sv. Judy Tadeáše z 1. poloviny 18. století, později odstraněna.
Kostel byl v průběhu času několikrát opravován a slouží dodnes. Poslední rekonstrukce skončila letos a kostelík je dnes skutečnou ozdobou vesnice.
Poklidný život obyvatel se začal měnit k horšímu po roce 1950. V blízkosti vesničky došlo k výstavbě Manganorudných a kyzových závodů, a tím byl navždy zdevastován malebný ráz polabské krajiny. Spálená země a nedýchatelný vzduch vyhnal většinu mladých do měst. Po ukončení těžby rudy tu byla v druhé polovině 70. let 20. století vystavěna Elektrárna Chvaletice, která tvoří nepřehlédnutelnou dominantu celé oblasti. Do vesnice se konečně začali stěhovat noví obyvatelé.
Z jejích významných rodáků je třeba připomenout pana profesora Jaroslava Skokana, autora „Dějin Trnávky, Řečan nad Labem a Labětína“ a „Dějin dolování železné rudy na Chvaleticku", který zde žil dlouhá léta. Pan profesor se aktivně podílel na veřejném životě a mimo jiné zastával funkci obecního kronikáře.
V roce 1960 byla Trnávka „ rozhodnutím strany“ připojena k sousední vsi Řečany nad Labem, avšak roku 1993 se opět stala samostatnou a vzkvétající obcí.

Jaroslava Paštiková
www.jakserodibraskove.cz

Většina popisků pod fotografiemi je čerpaná z diplomové práce Mgr.Magdaleny Hepnerové - vnučky G.A.Molnára.

Období

leden 2010 až květen 2013

Statistiky

  • 106 fotek
  • - zobrazení
  • 0 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Zakódované album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama

Další alba autora

Podobná alba

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout
znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIP Změny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotkuvideo tak objeví více lidí.
Obec Trnávka - 680 let
Komentáře Přidat